22.Duben 2008
Nechci ...
Vzdycky, kdyz me trikrat polibis ... vim, ze je to cas louceni, ze se mi zase vzdalujes, ze ted ode me budes "na chvili" pryc ... Ale proc mi ta chvile prijde jako vecnost? Proc se vubec musime loucit, proc si musime mavat a musi nas delat dalka? ... Tolik to boli ... Srdce puka, slzy mi tecou, cele telo se mi chveje, kdyz vim, ze uz za par hodin Ti budu muset rict "Ahoj" a uvidim Te, az zase v patek. V PATEK!
Proc kdyz mate nekoho rad, nekoho milujete, musite se s nim loucit, musite od nej odchazet ... proc, kdyz to tak mooooc boli =(
Ja uz se s Tebou nechci loucit, nechci od Tebe odchazet ... chci byt porad jenom s clovekem, ktery z meho zivota udelal nadhernou pohadku, ktery me udelal stastnou a bez ktereho uz nikdy nechci byt ... MILUJU TE TATKO MUJ
J_aja | 10:26
15.Duben 2008
Určitě to znáte ...
Situace, kterou alespon jednou za zivot zazije kazdy z nas. Zrovna CHVATAM, neco nestiham, neco se protahlo, neco je najednou driv. Proste cas hraje proti vam a Vy se snazite jak blazen, aby to vsechno klaplo, tak jak ma. Ale najednou vsechno pada, lame se, trha se, je jinde nez melo byt, schovava se pred vami ... Proste zjistujete, ze kdyz neco delame "NA HONEM" vubec to neni tak snadne jako to obvykle byva =) ... Stalo se mi to nedavno - kdyz uz jsem konecne danou vec stihla, zjistila jsem, ze polovinu veci, ktere jsem mela mit s sebou lezi doma na botniku (to kdyz jsem si je odlozila a obouvala si boty). Dalsi veci se povalovali v kuchyni na lince, to kdyz jsem si chtela vzit na cestu alespon neco maleho k snedku. A aby toho nebylo malo, moje kabelka s nejdulezitejsimi vecmi odjela kamsi nekam s kamaradem, co me vezl do Prahy =D nastesti byl tak hodny, ze se vratil =) i kdyz verim, ze me musi proklinat jeste ted, jelikoz diky "malemu" zpatecnimu vyletu s moji taskou, ktery opravdu nezapocital do sveho casoveho harmonogramu, mu naskocilo "nepatrne" casove manko =) co se potom kamaradovi prihodilo dal cestou v aute radeji snad ani nechci vedet, a tak stastnou cestu =) milej zlatej =)
J_aja | 10:53
21.Únor 2008
Něco končí, něco začíná ...
Není to tak dávno, co se uzavřela jedna delší kapitola mého života ... A začala nová a jak se zatím zdá snad i lepší, hezčí, milejší, zajímavější, sladší ... Někdy trvá poměrně dlouho než člověk dokáže otevřít oči a přiznat si, že něco je tu špatně a úplně jinak než by chtěl ... A pak trvá jetě poměrně dlouho dobu dokázat se odhodlat a říct to důležité DOST, teď už je KONEC. Je totiž srašně těžké ukončit nějaký stereotyp, něco na co jste byli tolik zvyklý ... Protože máte strach z toho nového, nepoznaného. Je to těžké, ale pokud to dokážete, možná budete mít to štěstí jako já, že to nové bude krásné, dobré, milé, zajímavé a sladké. Přeju jen pevnou vůli a odvahu ... Jája
J_aja | 10:05
